1. díl – Küthai u Innsbrucku

Odkaz na youtube zde.

Stubaiské Alpy, oblast Sellrainer Berge

„Gruß Gott! Herzlich wilkommen in Österreich. Wir grüssen euch aus Innsbruck, aus der Hauptstadt des Bundeslandes Tirol im Westen Österreichs. Und gerade in Tirol gehen wir dieses Jahr mit den Ski über die Berge,“ tak začíná první díl série. Zamířili jsme do jednoho z nejvýš položených lyžařských středisek v Tyrolsku – do Kühtaie. Arthur Lorenz, profesionální guide, nám naplánoval dvě trasy. Jednak výstup po naučné skialpinistické trase na Lampsenspitze a pak na překrásnou skalnatou pyramidu Geisgokel. Zasloužit si musíte i cestu dolů. Nástupní místo ke sjezdu dělí od vrcholového kříže úzký „chodníček“ plný kamenů a zmrzlého sněhu. Je třeba přejít nějakých 200 m po hraně. A další slušná hrana je to směrem dolů. Tříkilometrový sjezd dá ale rychle zapomenout na náročný výstup.

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště v Praxmaru výstup po naučné skialpinistické trase do sedla Satteljoch (2737 m n. m.). Odtud zbývá na vrchol 2875 m vysokého Gaiskogelu asi 100 výškových metrů. Podle podmínek – buď na mačkách nebo na lyžích. Sjezd těsně severně od výstupové trasy zpátky na parkoviště.

Celková délka trasy 12 km, převýšení 1200 m, čas 5 hodin.

Trasa: https://mapy.cz/s/kumobubabe

Den 2:

Z centra vesničky Kühtai výstup kolem Dreiseenhütte k horní stanici lanovky DreiSeenBahn. Odtud do sedla, ležícího severně od vrcholu Windegg. Ze sedla na mačkách asi 130 výškových metrů na 2820 metrů vysoký Geiskogel. Odtud sestup po hřebeni směrem na severozápad a sjezd kotlem mezi hřebeny Mittergrad a Rotjoch a pak východním úbočím Geiskogelu k restauraci Forellenhof. Zpátky do Kühtaie taxíkem a nebo autobusem.

Celková dálka trasy 15 km, převýšení 1200 m, čas 6 hodin

Trasa výstupu:  https://mapy.cz/s/gagohaneto

Trasa sjezdu: https://mapy.cz/s/cuzelozova

2. díl – Wipptal – Schmirntal a Valsertal

Odkaz na youtube zde.

Ve druhém díle míříme do Wipptalu, směrem na Brenner. Začínáme u Mostu Evropy. Ten byl 60. letech nejvyšším v Evropě. Dnes je se 190 metry nejvyšší v celém Rakousku. Krátce se zastavíme u Hany Plattner Dvořákové ve Schmirntalu a vyjdeme si na krátkou vycházku ke Kalte Herberge, vyzkoušíme drytooling, ovšem zásadní plán zní jasně: vystoupit chceme na Vennspitze. Tenhle 2390 m vysoký kopec patří k místním lahůdkám. A zkušený guide Wolfgang Peer ví, jak si i při spíš skromnější sněhové nadílce vybrat skvělou trasu dolů. Body, které cestou „vyšlapeme“ zase díky aplikaci EPP Pomáhej pohybem míří lyžařům z Czech Ski School of Amputies. Nechte se inspirovat!

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště u potoka Wildlahnerbach kolem statku Thumeserhof do vesničky Toldern, odtud po křížové cestě výstup ke kapli Kalten Herberge a návrat na parkoviště.

Celková délka procházky 3,5 km, převýšení 150 m, čas 1,5 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/hefehobefo

Den 2:

Z parkoviště ve vesničce Padaun výstup podél potoka Padauener Bach severním úbočím hory Padauner Berg a dál po západním hřebeni na vrchol 2390 m vysoké Vennspitze. Sjezd po stejné trase zpátky na parkoviště.

Celková délka trasy 8 km, převýšení 800 m, čas 4 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/cugocukuju

3. díl – Wipptal – Obernbergtal

Odkaz na youtube zde.

I ve třetím díle zůstáváme ve Wipptalu, tentokrát leží ovšem náš cíl, 2143 m vysoký Sattelberg (Monte Sella) na samé hranici s Jižním Tyrolskem. Zastavíme se tam i u jedné z relikvií válečného období, která je součástí obranné linie vybudované Italy po první světové válce. Ještě předtím máme rande s legendárním meteorologem Karlem Gablem, který s počasím pomáhal spoustě slavných horolezců, například Reinholdu Messnerovi i Davidu Lamovi. A než se podle jeho předpovědi vylepší počasí pro výstup na Sattelberg, dáme za hustého sněžení ještě krátkou vycházku s kulturním nádechem – ke kapli Panny Marie z roku 1935 u jezera Obernberg See, která je od roku 1973 zapsána na seznam národních kulturních památek. Mimochodem, panoramata ze Sattelbergu patří k těm na hraničním hřebeni nejkrásnějším. Tak se rozhlédněte s námi!

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště u hostince Waldesruhe výstup po skialpové trase k jezeru Obernberger See do výšky 1590 m n. m. ke kapli Maria am See do výšky 1590 m. Sjezd zpátky na parkoviště podle podmínek – například po sáňkařské cestě.

Celková délka trasy 5 km, převýšení 200 m, čas 2 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/cesubujufo

Den 2:

Výstup z parkoviště na jižním okraji obce Gries am Brenner po skialpové trase ke statku Sattelbergalm a odtud na hranici s Jižním Tyrolskem. Odtud po hranici na vrchol 2143 m vysokého Sattelbergu. Sjezd z vrcholu na severovýchod a průsekem k Sattelbergalmu. Dál po výstupové trase zpátky na parkoviště.

Celková délka trasy 10 km, převýšení 900 m, čas 4,5 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/mehudekuna

4. díl – Východní Tyrolsko – Kals am Großglockner

Odkaz na youtube zde.

Ačkoli to na začátku čtvrtého dílu vypadá spíš na skialpinistický výlet na Petřín, dostáváme se záhy z Malostranského náměstí díky historickým souvislostem pod Großglockner, nejvyšší horu Rakouska. Kráčíme totiž ve stopách pražského rodáka Johanna Stüdla. Jako zakladatele organizované turistiky a budovatele horských chat ho v Kalsu pod Großglocknerem znají, byť už jen z vyprávění předků, a dodnes náležitě uctívají, všichni. Včetně Petera Ponholzera, prezidenta horských vůdců Rakouska, se kterým se potkáváme přímo v domě Horských vůdců z Kalsu. Náš plán vystoupit na Stüdlhütte a na Großglockner, kazí počasí. V silném větru a hustém sněžení se musíme držet níž – s horským vůdcem Tonim Rieplerem se pokoušíme vystoupit na Weisser Knoten a Cimaross. Počasí ale nekompromisně ukazuje svou sílu a ačkoli k cíli může zbývat jen pár desítek výškových metrů, je někdy rozumnější otočit a v bezpečí se vrátit zpátky do civilizace. Okolí Kalsu nabízí celou řadu kopců s výhledem na ten nejvyšší. Nám plán jménem Grossglockner tentokrát neklapnul, aspoň máme důvod se sem vrátit. Třeba sem někdy vyrazíte i vy!

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště u hostince Lucknerhaus výstup směrem na severovýchod ke Glorerhütte, v nadmořské výšce 2500 m směrem na sever k sedlu Medelsharte, odtud po hřebeni k vrcholu Weisser Knoten (2865 m n. m.) Kvůli špatnému počasí obrat 100 výškových metrů pod vrcholem. Sjezd po stejné trase zpátky k Lucknerhausu.

Celková délka celé trasy 9 km, převýšení 900 m, čas 4 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/nojususobo

Den 2:

Výjezd lanovkou Kals I. vedoucí z Grossdorfu, okrajové části Kalsu, na Cimaross. Z prostřední stanice lanovky ve výšce 1980 m do sedla Kals – Matreirer Törl. Odtud vede trasa po hřebeni na Cimaross. Kvůli počasí obracíme v sedle – ve výšce 2208 m, a vracíme se stejnou trasou do Kalsu. Z vrcholu Cimaross sjezd možný i po sjezdovce.

Celková délka celé trasy 10 km, převýšení bez lanovky 1100 m, čas 5,5 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/cafesufala

5. díl – Zillertal – Mayrhofen

Odkaz na youtube zde.

V pátém dílu navštívíme jedno z nejznámějších tyrolských středisek – Zillertal. Čilý turistický ruch tu panuje už od roku 1902, odkdy sem návštěvníky vozí Zillertálská železnice. Naším cílem je ale Kleiner Gilfert, jehož vrchol zdobí velmi propracovaný kříž se symboly hlavních světových náboženství. Stojí tu, ve výšce 2388 metrů, od roku 2008. Cesta k němu vede z parkoviště Schwendberg na Zillertalské vysokohorské silnici nad Möslem. Tam na nás čeká zkušený horský vůdce Thomas Giacomelli. Míříme na Rastkogelhütte, horskou chatu z roku 1930. A brzo ráno pak dál – přes Sidanjoch a Pfundsjoch k vrcholu. Vystupujeme jihozápadním úbočím, které je méně strmé, ale taky naprosto zmrzlé. Užitečným pomocníkem se stávají haršajzny, stoupací železa. Bez nich by to bylo nahoru při stávajících podmínkách hodně nebezpečné. Dolu sjíždíme jihovýchodním úbočím, míjíme chatu a zastavujeme až u auta. Musíme se ještě zastavit ve Finkenbergu, rande máme s Leonhardem Stockem, olympijským vítězem a mistrem světa ve sjezdu z roku 1980. V jeho hotelu dlouho zůstáváme ještě po rozhovoru – ve vitrínách si prohlížíme poháry, medaile i vítězné víc než dvoumetrové ski. Je to zážitek! Důvodů, proč se vydat do Zillertalu je ale mnohem víc! Zkuste to!

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště Schwendberg (ležícího ve výšce 1700 m n. m.) na Zillertalské vysokohorské silnici nad obcí Mösl výstup (úbočím Kreuzjochu) na chartu Rastkogelhütte do 2117 m n. m.

Celková délka celé trasy 4 km, převýšení 400 m, čas 2 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/degacasaje

Den 2:

Z chaty Rastkogelhütte výstup do sedla Sidanjoch a po hřebeni směr Rosskopf. Na konci hřebene směrem na západ do sedla Pfundsjoch. Odtud podle podmínek buď po hřebeni nebo jihozápadní stěnou na Kleiner Gilfert. Sjezd jihovýchodním úbočím do kotle, krátký výstup na hřeben u Sidanjochu a sjezd na parkoviště.

Celková délka celé trasy 10 km, převýšení 500m, čas 5 hodin.

Trasa: https://mapy.cz/s/ravokuzefu

6. díl – Zillertal – Zell am Ziller a Tux

Odkaz na youtube zde.

I v šestém dílu zůstáváme v Zillertalu. Z Tuxských Alp se přesouváme do Zillertalských. Našemu průvodci, horskému vůdci a učiteli lyžování, Danielu Koppovi v žilách koluje místo krve sníh. Byl dublérem hlavního hrdiny v legendárním filmu o zdolávání severní stěny Eigeru v polovině 30. let Nordwand. Jeho heslo „hlavně bezpečnost a spokojenost pro každého, koho beru do hor“, je víc než slibným předpokladem, že si okolí Mayrhofenu a Tuxu užijeme. Ačkoli počasí hatí naše ambicióznější plány vyrazit na 3231 m vysoký Hoher Riffler, zůstává na výběr pořád dost parádních kopců. A tím je Zillertal unikátní – zvolit můžete optimální skialpinistický cíl nejen podle počasí, ale třeba taky podle ročního období. Vybíráme Freikopf, kopec dvou tváří. Z jedné strany nepřístupná stěna, z druhé pohodový skialpový terén. Podobně jako sousední Gerslosstein. Kouzlo, jak má být! Druhá túra svým začátkem tak trochu připomínala vycházku po našich horách. Z pásma lesa jsme ale vyšli a posledních 150 výškových metrů už se zase nabízela alpská panoramata. Flachspitze dostála svému názvu – placatá byla, ale ve výsledku to bylo skoro 1000 výškových, takže žádná reklamace! Mimochodem, chcete-li mít Zillertal jako na dlani, zkuste tandem – možností je tu několik a zážitek je to jistě nezapomenutelný. Ostatně, to je taky důvod, proč sem z Jeseníků přesídlila žije Veronika Tejnská – kombinace skialpnismu a paraglidingu je víc než lákavá.

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště lanovky Gerlossteinbahn v Hainzenbergu výstup po sáňkařské dráze k Berghotelu Gerlosstein, odtud kolem horní stanic lanovky k horní stanici vleku Larchkopf a dál do sedla Heimjöchl. Odtud kotlem směrem ke Steinkarspitze do sedla pod vrcholem Freikopf a na vrchol. Sjezd západním úbočím Gerlossteinu na červenou sjezdovku skiareálu Gerlosstein-Hainzenberg a po ní na parkoviště.

Celková délka trasy 15 km, převýšení 1300 m, čas 6,5 hodiny

Trasa výstupu : https://mapy.cz/s/lafavotebu

Trasa sestupu: https://mapy.cz/s/poparutolu

Den 2:

Z parkoviště lanovky Eggalmbahn v Tuxu výstup po sáňkařské dráze a pak po Fahrweg Lanersbach-Höllensteinhütte na Höllensteinhütte. Odtud kolem Rötwaldu pod sedlem Kreuzjoch směrem na vrchol Flachspitze. Sjezd přes sedlo Kreuzjoch a severním úbočím Wechselkopfu zpátky na chatu a po výstupové trase zpátky na parkoviště.

Celková délka celé trasy 16 km, převýšení 950 m, čas 5 hodin.

Trasa výstupu : https://mapy.cz/s/jucofebeze

Trasa sestupu: https://mapy.cz/s/bumepamage

7. díl – Ötztal – Sölden

Odkaz na youtube zde.

Sedmý díl startujeme ve Ventu, malé horolezecké vesničce v samotném závěru Ötztalského údolí. Místní skromná kaple od začátku 50. let, kdy byla znovu postavena po ničivé lavině, sloužila jako místo posledního odpočinku pro ty, kteří za horské dobrodružství zaplatili cenu nejvyšší. První túru kvůli vydatnému sněžení a silnému větru plánujeme bezpečným terénem – z Griesu na Amberger Hütte a pak na 3188 m vysoký Kuhscheibe. Je to dálka! Celkem to vyjde na 24 km a 1600 výškových metrů – zatím největší porce, kterou jsme si dopřáli. A nadmíru bohatě nám bylo přáno i další den. Jako mávnutím kouzelného proutku se obloha zbavila i posledního mraku a půl metru silným mrazem dokonale nadýchaného prašanu se leskne, až oči přechází. Místní horský vůdce Ewald Holzknecht ví, kam v takovém případě zamířit. Z Obergurglu kolem Schöwieshütte na Langtalereckhütte a po zbytcích ledovce Hochebenferner na 3228 m vysoký Eiskögele. Ten je součástí impozantního hřebene, jehož strmé skalní svahy tvoří nádhernou kulisu téhle skialpové túry.  A ještě lepší je sjezd po jeho severovýchodním úbočí zpátky k Schönwieshütte. Skoro metrová peřina nabídne euforii, kterou jsme si užili jako zatím letos nikdy! Nechte se inspirovat!

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště ve vesničce Gries výstup kolem Sulztalalm na Amberger Hütte. Odtud směrem na západ pod Roter Kogel a odtud přes Rosskarferner na vrchol Kuhscheibe. Sjezd po výstupové trase s možností varianty mezi Hinterer Sulzkogel a Wannenkogel k chatě a zpátky na parkoviště.

Celková délka trasy 24 km, převýšení 1600 m, čas 9 hodin.

Trasa: https://mapy.cz/s/peralufulu

Den 2:

Z parkoviště v centru Obergurglu výstup lyžařským areálem směrem na jih a dál k Schönwieshütte. Dál po skialpinistické trase na Langtalereckhütte. Odtud strmě na východ – na Inneres Hochebenkar a po ledovci Hochebenferner přes sedlo na vrchol Eiskögle. Z vrcholu sjezd do sedla a odtud severovýchodní stranu hřebene zpátky na Schönwieshütte a do lyžařského střediska a po sjezdovkách zpátky na parkoviště.

Celková délka celé trasy 15 km, převýšení 1450 m, čas 8 hodin.

Trasa: https://mapy.cz/s/kejolegubo

8. díl – Ötztal – Vent

Odkaz na youtubde zde. 

Být v Ötztalu a nevystoupit k mohyle ledovcového muže, jemuž dalo tohle údolí jméno, to bychom si neodpustili. Okolnosti související s jarní pandemií nás sem ovšem přivedli až na podzim, v období, které je, kulantně řečeno, pro skialp méně obvyklé. Po říjnovém sněhovém nášupu zbyly jen ostrůvky, listopadový se ještě neráčil dostavit. Původní plán na túru se dvěma přespáními na chatách bere logicky za své, varianta Vent, Martin Busch Hütte, Similaun, Similaunhütte, mohyla, Vent – to je utopie. Sníh začíná až nad 2800 m n. m., na severních svazích asi o 300 m níž. A to je pro pohodlný sjezd do 1900 m vysoko ležícího Ventu pořád příliš vysoko. Nezbylo, než hodit lyže na batoh, přespat ve Winterraumu na Martin Busch Hütte a druhý den vyrazit směr mohyla ještě kus po botách. Lyže jsme obuli na posledních 400 výškových. Ovšem počasí bylo jinak luxusní – výhled na blízký Similaun, vzdálenější Ortler, Cevedale – to je fakt lahůdka. Krustou dolů to hodně bolelo, ovšem ztuhlé svaly jsme důkladně naklepali při scházení do Ventu – celkem to ten den vydalo na 20 km, nastoupali jsme 800 a sklesali 1450 výškových metrů. Skialp tedy trochu netradiční, leč panoramaticky výživný. To mimochodem byla i ferrata kolem nejvyššího tyrolského vodopádu Stuibenfall. Startuje přímo nad Ötziho vesničkou v Umhausenu a taky stojí za tu trochu namožených svalů. Můžeme jen doporučit! Jak do dopadlo s podporou Czech Ski School of Amputies, do které jsme díky aplikaci EPP Pomáhej pohybem zapojili i vás? Podívejte se!

Popis tras:

Den 1:

Z parkoviště ve vesničce Vent výstup pod vlekem Ochsenkkopflift a pak po šotolinové cestě východním úbočím Talleitspitze a Kreuzspitze kolem archeologických nalezišť údolím potoka Niedertalbach na chatu Martin-Busch Hütte.

Celková délka trasy 8 km, nastoupáno 650 m, čas 2,5 hodiny.

Trasa: https://mapy.cz/s/peralufulu

Den 2:

Z chaty Martin-Busch Hütte výstup údolím potoka Niedertalbach mezi Marzellkammspitze a Hauslabkogel. Odtud do sedla Tisenjoch (na hranici mezi Tyrolskem a Jižním Tyrolskem) a k Ötziho mohyle ve výšce 3200 m. Sjezd stejnou cestou k chatě a pak sestup do Ventu.

Celková délka trasy 20 km, nastoupáno 800 m, sestup 1450 m, čas 7 hodin.

Trasa: https://mapy.cz/s/kejolegubo