Česká republika
NA SKIALPECH PŘES HORY
Nic nepohladí duši horala víc, než když se může svobodně brouzdat po horách a vychutnávat si okolní nádheru a klid. A proto jsme se rozhodli, že se vydáme na skialpech přes české hory. V sedmi dílech projdeme sedm pohoří a ukážeme vám, kam se na dvoudenní přechody vydat tak, aby to byl nejen sportovní, ale tak trochu i kulturní zážitek. A přes hory nebudeme chodit jen tak, ale pomůžeme dobré věci. Díky aplikaci EPP Pomáhej pohybem, budeme společně při skialpových toulkách sbírat body na sportovní vybavení Sportovního klubu Jedličkova ústavu Praha, který je na horách jako doma. Pokud budete mít náladu a chuť, můžete se k nám od 6. dílu směle přidat. Prověříte svoji fyzičku a přitom podpoříte dobrou věc. Stačí aplikaci stáhnout do mobilu, zvolit správný projekt a budeme v tom šlapat společně.
1. díl – Šumava
Odkaz na první díl naleznete zde
Celé putování startujeme na západě a míříme na východ. První cíl našeho výletu tudíž nemůže být jiný – začínáme na Šumavě. Čeká nás dvoudenní výlet po jednom z nejstarších pohoří Evropy, které nese už od dávných časů hrdě staré slovanské jméno. Přeloženo do jazyka dnešní doby znamená Šumava hluboký hvozd. Z Nové Pece se svezeme vláčkem do Nového údolí, protože jiná cesta na nástup na trasu neexistuje, a odtud pak už hezky po svých na Třístoličník. Cestou probereme se členy Horské služby základy bezpečnosti pohybu po horách a večer se u horkého čaje dozvíme také něco z historie lyžování na Šumavě.
2. díl – Krušné hory
Odkaz na druhý díl naleznete zde
Proč se vlastně říká Krušné hory? Je pravda, že klima v horských vesnicích a městech by to mohlo zdůvodňovat. Nicméně, jak uvádí portál Česko – země příběhů, své jméno hory dostaly po staročeském pojmenování pro těžení – neboli krušení. A německé pojmenování Erzgebirge – doslova „rudohoří“ – je ještě blíž k tomu, čím Krušné hory byly: obrovskou zásobárnou nerostného bohatství. A v něm spočívá štěstí i prokletí zdejšího kraje. Konkrétně v Jáchymově bývalo krušně těm, kteří museli z hory dobývat stříbro a později uran. Dneska už jsou doly jen součástí historie, kterou stojí za to vidět, ale lepší je brouzdat se na skialpech po povrchu.
Na našich toulkách nevynecháme ani nejvýše položené město v České republice – Boží dar. A nezapomeneme ani na jednoho z předchůdců skialpinismu – telemark. V Krušných horách totiž tenhle lyžařský styl, znalci důvěrně a s láskou nazývaný klečení, stále intenzivně žije.
3. díl – Jizerské hory
Odkaz na třetí díl naleznete zde
Na hory autem – to je klasika. My jsme se rozhodli, že to v Jizerských horách uděláme jinak.
Auto použijeme jen jako přibližovák a zbytek našeho výletu zvládneme vlakem, tramvají, autobusem a samozřejmě na skialpech. Jizerské hory nabízejí pro takhle kombinovanou dvoudenní túru hodně variant. Když už jsme jednou v Jizerkách, tak prostě nemůžeme vynechat Ještěd, který je s převýšením 517 metrů počítaným od sedla v Jeřmanicích jedenáctou nejprominentnější horou v Česku. A dominantní česká stavba století – proslulý hotel s vysílačem připomínajícím kosmickou loď – to je prostě klasika, která neomrzí. Z Ještědského hřbetu se na lyžích, po kolejích a zase na lyžích transportujeme na hlavní hřeben Jizerských hor. Vyšlápneme na nejvyšší kopec na české straně – na vrchol Smrku a pár stop zanecháme i u našich polských sousedů.
4. díl – Krkonoše
Odkaz na čtvrtý díl naleznete zde
Všechno to vlastně kdysi dávno začalo na louce nad Jilemnicí, konkrétně na vrchu Kozinec.
Jak známo hrabě Jan Nepomuk Harrach nechal podle vzorků dovezených z Norska a z Vídně vyrobit po roce 1892 pro své lesníky první lyže. A v roce 1895 vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski – pořadatel tradičního padesátikilometrového běžeckého závodu, který v roce 1913 nechvalně proslul tragickým úmrtím Hanče a Vrbaty. Mohyla Hanče a Vrbaty je jedním z mnoha míst v Krkonoších, které by nemělo chybět v itineráři žádného skialpinisty a tudíž nechybí ani v tom našem. Celý krkonošský hřeben je dlouhý 35 kilometrů, za dva dny ho celý zdolat nezvládneme, ale na hřebeny pochopitelně vyrazíme. Na boudě Klínovka ochutnáme pravé krkonošské kyselo a druhý den pod dohledem horského vůdce Zdeňka Háka, držitele prestižního ocenění Zlatý cepín, si vyzkoušíme ledolezení v Labském dole. A vezmeme vás i na místo, kde v březnu roku 1968 spadla největší lavina v historii Krkonoš.
5. díl – Orlické hory
Odkaz na pátý díl naleznete zde
I když si Alois Jirásek ve svých dílech dost vymýšlel a pro jejich sepisování kradl školní inkoust, jednu věc mu nelze upřít: měl skvělý čich na velké příběhy vystihující nejdůležitější etapy českých dějin. Jeden takový našel i v Dobrušce v životě východočeského písmáka a buditele Františka Vladislava Heka, jehož autobiografie mistra pera inspirovala k pentalogii F. L. Věk. Česko je zkrátka odpradávna země příběhů. Nás Podorlicko a Orlické hory pro změnu inspirovaly k tomu, abychom se přes ně vydali na dvoudenní túru na skialpech. Lesy a louky, nádherné výhledy do českého i polského vnitrozemí, příběhy pašeráků i strážců našich hranic –
to všechno mohou být důvody, proč nasadit pásy a vyrazit do kraje, kde život výrazně formovaly války a stejně tak i státní hranice. Byly doby, kdy hranice vlastně jako by nebyla, v jiných dobách byla naopak přísně střežena. A řekněte upřímně, co by to bylo za hraniční pásmo, aby se tu alespoň trošku nepašovalo. O pašerácích se v Orlických horách vyprávějí dlouhé legendy a my si naopak od jedné legendy o pašeráctví vyprávět necháme. A nesmíme vynechat ani výšlap na Velkou Deštnou – nejvyšší vrchol Orlických hor.
6. díl – Jeseníky
Odkaz na šestý díl naleznete zde
Jeseníky jsou i se svým podhůřím horským rájem s mnoha přírodními, historickými i technickými poklady. Velké Losiny na jejich úpatí jsou proslulé svými termálními prameny a také nechvalně známými čarodějnickými procesy. Náš dvoudenní výlet startujeme v Koutech nad Desnou a stejně jako v minulých dílech budeme díky aplikaci EPP Pomáhej pohybem sbírat body pro Sportovní klub Jedličkova ústavu Praha. Trasu si můžete naplánovat, jak chcete, ale přijde mlha, vítr a najednou je bílá tma. Jak známo, počasí se na horách mění každým okamžikem. A když nejste v té které oblasti jako doma, může se stát, že v podobném nečase zkrátka zabloudíte. V případě, že selžou veškeré dostupné navigační systémy a ani podle mapy se v bílé tmě nedokážete zorientovat, je třeba, abyste měli na paměti telefonní číslo 1210 – tedy kontakt na horskou službu. A nebo si do svého telefonu stáhněte novinku – aplikaci záchranka a jak se sami přesvědčíte, hoši z Horské služby fungují…no jako na zavolání!
7. díl – Beskydy
Odkaz na sedmý díl naleznete zde
Je před námi poslední pohoří, které nám zbývá pokořit ze slibované velké sedmy, takže jsme se rozhodli, že si skialpinistické putování částečně zpestříme návštěvou našich nejbližších sousedů. Beskydy jsou krajem „razovitým“ a jak se můžete dočíst na portálu Česko – země příběhů, jeho lyžařská historie je stejně pestrá jako místní kroje a také nářečí. Každý kraj má svá specifika a ten moravskoslezský obzvlášť. Ať už se týkají historie osídlení nebo právě velmi specifického jazyka. Však se sami přesvědčíte, jak v Beskydech dodržují tradice a udržují při životě i tzv. „goralštinu“. Projít kraj pastevců na pásech, které už dávno nejsou z tulení kůže, stojí za to – to vám garantujeme! Tak se těšíme, že se nejen v těchto malebných horách potkáme na skialpech! A nebo klidně jen tak někde v hospůdce na něčem moc dobrém, co potěší duši horala stejně jako brouzdání přírodou… Úplně na závěr všechno to naše i vaše úsilí spočítáme a Sportovnímu klubu Jedličkova ústavu Praha předáme šek s částkou, kterou jsme společně nasbírali. Kolik to bude? Záleží i na Vás!
Fotky a videa
Kompletní souhrn všech dílů, fotky a videa najdete zde